Když svítá, slyší hlas, ve větru zůstal čas,
v náruči hvězd ho vidí, na její cestu svítí.
Kolem sebe slyší smích,
skrývá se v nocích bezesných.
Za ruce se nemůžou vzít,
muze jenom snít.

Stále sama se ptá, proč musel odejít,
ve snech ho vídá, ví, že ji slyší,
žár v srdci, co nepřestala mít.
Ref.:
Stal se andělem, křídla má,
v každém kroku stopy nechává.
Ve dne, v noci s ní stále zůstává.
Cítí ho blízko, přesto nevidí,
jeho doteky navždy ucítí.
Až přijde čas, znovu se potkají.

Duše jsou spojené, i když jsou vzdálené,
ve snech se hledají, v lásce splývají.

Ráno se probouzí, myšlenky lítají,
jak strážní andělé nás hlídají.